Referát - Sv. Vojtěch

Vojtovo zpracování legendy o Sv. Vojtěchu

Legenda o Svatém Vojtěchovi

Záchytné body:
1. okolnosti Vojtěchova narození
2. Vojtěchův život
3. ke sklonku života, posmrtné skutky
4. jazyk legendy

Není přesně známo kdy se Vojtěch narodil, ale nejspíše kolem let 956 nebo 957, jak udávají historikové. Vojtěch se patrně narodil v Libici nad Cidlinou, což v té době bývala bašta Slavníkovců. To nám napovídá, že Vojtěch je z rodu již řečených Slavníkovců.
Vojtěchovi rodiče byli podle legendy dobří lidé. O jeho otci se říkávalo, že byl ,,záštitou chudého lidu“, protože býval laskavý, dobrý, rozvážný, pobožný apod. Jeho matka byla podobného ražení. Byla známa jako matkou ubohých, nohou chromých či pěšinou slepých.
Když se Vojtěch tedy narodil, byl jeho otec ujištěn, že se vydá světskou cestou, a tak ho zvolil svým dědicem a pověřil jej vedením rodu Slavníkovců.Vojtěch však těžce onemocněl bolestmi břicha a žádný z lékařů mu nedokázal pomoci. Proto jeho rodiče zvolili jako poslední možnost boží pomoc. Zašli tedy do kostela zasvěceného Panně Marii, která je známa svými skutky k nemocným, položili jeho malé tělíčko na oltář a začali se modlit. A Vojtěch? Jak jinak, překvapivě se uzdravil. A tak jej jeho otec zasvětil duchovní cestě, jako poděkování bohu, a hlavně ho zaslíbil Panence Marii.
Když tedy Vojtěch dorostl určitého věku, byl poslán na 9 let učení do Magdeburgu (nám známé pod názvem Děvín). Zde se ho ujal sám ,,Vrchní pastýř národa“ Arcibiskup Adalbert. Během jeho učení se výrazně posílila jeho víra v Boha. Při biřmování Vojtěch přijal arcibiskupovo jméno*. Roku 981 arcibiskup zemřel a Vojtěch se vrací zpět do Čech. Zde se stává pravou rukou 1. pražského biskupa Dětmara. Legenda praví, že v této době Vojtěch sloužil všemi možnými způsoby lidu; všechno své bohatství daroval chudým, svůj pokoj propůjčoval lidem, kteří potřebovali přespat a sám spával na zemi a místo polštáře měl pod hlavou kámen atd. Toto dobrosrdenství mu vydrželo po celý život.
Hned poté co biskup Dětmar umírá, si lid i s tehdejším králem Boleslavem zvolí za svého pastýře a duchovního ochránce právě Vojtěcha. Posléze se vydává za císařem Svaté Říše Římské Otou II., který ztvrzuje jeho zvolení udělením prstenu a biskupské berle. Tak se tedy stalo,že Vojtěch se stal 2. pražským biskupem.
Roku 988 byl Vojtěch donucen opustit Čechy kvůli vyhrocenému sporu mezi Přemyslovci a Slavníkovci, protože lid je k Vojtěchovi hluchý a neposlouchá jeho kázání. Vojtěch nesmírně touží navštívit to nejsvatější místo na Zemi: tedy Jeruzalém, a tak se tam vydá. Cesta ho zavede přes území dnešní severní Itálie, kde nakonec vstoupí do benediktýnského kláštera, kde se chtěl stát mnichem. Později ho nohy zavedou do původem řeckého kláštera, kde by se také měl stát mnichem. Tyto jeho poutě by mu měly pomoci v dalším učení a upevnění jeho víry.
Čechy však byly hrubě nespokojeny s nepřítomností biskupa, protože nebyl nikdo, kdo by světil kněze a hlavně český lid neměl nikoho, skrz koho by mohl promlouvat k bohu. Tedy podle legendy, skutečností bylo, že české kněze světil biskup v Řezně, ale jen za peníze, což bylo světské moci nepohodlné. V roce 992 se tedy Vojtěch, na požádání knížete, který slibuje ,,poslušnost“ českého lidu, vrací zpět do Čech. Přivádí s sebou své kamarády, italské mnichy, kteří v roce 993 zakládají na Břevnově 1. mužský klášter na českém území.
Vojtěch ale ve své rodné zemi moc nepobyl, protože v roce 994 opět odchází, nyní kvůli sporům s českou šlechtou. Legenda však píše příběh cizoložnice, která je odsouzena světskou mocí k smrti. Ta nalézá pomoc právě u Vojtěcha, ten ji schová pod oltář kostela Svatého Jiří. Vojtěch ji odmítá vydat, a tak je hlídač kostela donucen pod výhružkou smrti kostel otevřít. Hned na to je žena nemilosrdně zabita.
V letech 994–995 žil Vojtěch v Římském Aventinu, kde si chodil pro rady k papežovi, co má dělat pastýř se stádem, které jej neposlouchá a je sužováno obžerstvím a všemi vášněmi. Na popud samotného papeže odchází na pomezí Pruska a Polska vykonat křesťanskou misii. Se svými druhy (přítelem a klerikem Benediktem a nevlastním bratrem Radimem) je pohanskými Prusy přepaden. Ti jim však dávají šanci na přežití v podobě lhůty, během které mohou opustit jejich území. Ale Vojtěch si vyloží svůj sen o tom, že se stane mučedníkem a Prusy neuposlechne. Když je odveden, tak dává svým přátelům poslední naději a nadlehčuje strach ze smrti slovy: ,,… Ach, co lepšího jest, co kdy kde sladšího bylo, nežli za vůdce Krista, tak velkého, dobrotivého ztratiti křehký život a za to si získati věčný?…“, hned na to Prusům přetečou nervy, protože nevydrží poslouchat jeho slova a Vojtěch je sedmi pruskými kopí probodnut.
Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil polský král Boleslav I. Chrabrý a slavnostně je nechal pohřbít v Hnězdně, které bylo následně císařem Svaté Říše Římské Otou III. povýšeno na arcibiskupství, protože Ota III. byl Vojtěchův přítel a považoval jej za svatého. Už kolem roku 1000 byly založeny kostely v Cáchách a Římském Aventinu zasvěcené Svatému Vojtěchovi. V roce 1039 uspořádal kníže Břetislav tažení do Polska, kde dobyl Hnězdno a ostatky Svatého Vojtěcha ukradl a nechal je pohřbít v katedrále Svatého Víta. Dnes je i u nás spousta kostelů zasvěcena právě Svatému Vojtěchovi a samotného jej můžete vidět pod Svátým Václavem na Václavském náměstí (je to ten který má na hlavě biskupský čepeček a drží biskupskou berli).

Ke zpracování referátu jsem čerpal především z legendy, která je částečně zveršovaná a mně osobně se četla velmi těžce, protože používá zastaralých výrazů a použitý slovosled mi také není zrovna při chuti. A také jsem si dovolil referát o legendě smíchat s historicky doloženými fakty, aby výsledná podoba legendy mohla vypadat věrohodně.

*Pozn. Autora: Vojtěch přijal jméno Adalbert, ale jméno Adalbert není německý (tedy ani anglický) překlad jména Vojtěch, jak je často v podvědomí národa myšleno.