GJK 4.B 2008/2009
Nacházíš se tady: GJK 4.B > články > Sv. Václav
nepřihlášen

Sv. Václav

Kristiánova Legenda

Děj

V úvodní kapitole autor objasňuje, co jej vedlo k napsání knihy. A to bylo samotné přání tehdejšího pražského biskupa Vojtěcha. V úvodu je asi nejvíce zajímavá informace, že Vojtěch je autorův příbuzný(nepos). Navíc ještě poznamenává, že k takovým světcům jako byli Ludmila a Václav by v jiných zemích dávno byla napsána legenda. Příběh započíná v Římě, kam odjel Konstantin s Metodějem orodoval za svou slovanskou liturgii, která jim je nakonec dovolena. Avšak zpět se vrací jen Metoděj, Konstantin vstoupí do kláštera, příjme jméno Cyril a zemře.

Zatímco Morava je křesťanská, Čechy zůstávají pohanské, místní se klaní různým modlám, bohům vody aj.. Proto, když český kníže Bořivoj přijíždí na pozvání krále Svatopluka na Moravu, je mu určeno u hostiny místo na zemi, protože se nesluší, aby pohan seděl u jednoho stolu s křesťany. Metodějovi je Bořivoje líto, a tak mu říká, jak moc mu bůh pomůže, když přijme víru a nechá pokřtít spolu se svou manželkou Ludmilou. Tak Bořivoj činí a pln křesťanského nadšení nechal na svém sídle postavit kostelík zasvěcený sv. Klimentovi. Avšak pohanství je u českých velmožů hluboce zakořeněné a špatně nesou Bořivojovo horlení pro křesťanství. Rozhodnou se, že si zvolí jiného knížete-Strojimíra. Bořivoj utíká na Moravu a dává slib bohu, že pokud ho dosadí zpět do jeho hodnosti postaví mu nový kostelík na pražském hradišti. Tak se také stane, Bořivojovi věrní Strojimíra vyženou a on plní rád svůj slib a na pražském kopci nechává zbudovat kostel panny Marie, který sloužil pro první křesťanské obřady v Čechách.

Nedlouho poté Bořivoj umírá, avšak Ludmila se po smrti svého manžela Bořivoje I nestáhla do ústraní, jak bylo zvykem u vdov, ale účastnila ve veřejného dění a zasloužila se o přechod vlády na své syny, kteří do době úmrtí otce byli nedospělí. Prý byla neskonale štědrá a všechny chudé obdarovávala, nemocné konejšila. Měla dva syny, Spitihněva a Vratislava. Starší Spitihněv zemřel nedlouho poté co se ujal vlády a mladší Vratislav si knížecího titulu také dvakrát neužil. Založil ale klášter svatého Jiří, který byl první v Čechách. Se svou manželkou Drahomírou měl Vratislav dva syny Václava a Boleslava. Po jeho smrti předávi rozhodli, že budou dání do výchovy Ludmile. Jejich výchova umožnila Ludmile nastolit poručnickou vládu, ale na druhé straně přešly vztahy mezi kněžnou Ludmilou a kněžnou Drahomírou v konflikt, který byl završen vraždou Ludmily dne 15.září 921 na hradě Tetín. Ludmila byla uškrcena Tunnou a Gommonem, družiníky kněžny Drahomíry. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Po její smrti se začaly dít v místě kde byla pohřbena zázraky. Pohřbena v tetíně zůstala do té doby, než Václav dospěl a ujal se vlády. Ten rozhodl, že ji mají přenést do kostela svatého Víta v Praze. Jaké však bylo překvapení družiníků, když našli její tělo zcela neporušené. Další zázrak byl ten, že na místě kde měla být pohřebena ve svatém Vítu se zaplavilo vodou a přestalo to až tehdy, když Václav nechal kostel vysvětit. Ludmila nechtěla spočinout na nesvatém místě.

Václav poté co se ujal vlády, nechal přenést ostatky Ludmily do Prahy, jak již bylo řečeno. Také nechal na čas vykázat matku Drahomíru na Budeč, aby zpytovala svědomí. Později ji zavolal zpět, protože ctil desatero přikázání. Václav byl skvělý kníže. Šířil křesťanství, bořil šibenice a žaláře, obdarovával chudé a dokonce i sám občas pomáhal v zemědělství rolníkům. Již jako jinoch měl zvláštní schopnosti-předpověděl smrt Ludmily, zdálo se mu o ní. Ačkoliv mohl nosit pohodlné oblečení nosil raději pod něj spodní háv z drsného materiálu, aby znecitlivoval své tělo. Sám se necítil jako kníže dobře, chtěl se vzdát vlády ve prospěch Boleslava a sám jako mnich vstoupit do kláštera a plně se věnovat bohu. Díky svému vzdělání totiž cítil, že panování není nic pro něj.

Avšak to neznamená, že byl nebyl stačený. O tom vypovídá příběh, který se stal, když táhnul na kouřimského knížete. Radši než by nechal zemřít nevinné vojáky navrhl knížeti, že se utkají jen oni dva. Kníže přijal, ale hned na začátku boje si všiml zářícího kříže na Václavem a souboj vzdal, protože někoho v přízni boha nemohl porazit. Václav jej však nechal v důstojnosti, stačil mu pouze slib věrnosti. Jeho dalším počinem bylo spřátelení se saským vévodou Jindřichem. Ten mu dokonce věnoval rámě sv. Víta, když zakládal kostel na pražském hradě. Avšak Václav byl nucen mu odvádět daň z míru. Tím zachoval zemi mír.

Boleslav byl však váben vidinou moci a navíc nesouhlasil s Václavovou politikou. A tak pozval svého bratra k sobě na hradiště Boleslav na oslavu svátku svatého Kosmy a Damiána. Václav věděl, že mu tam hrozí nebezpečí, avšak doufal, že se s bratrem usmíří. U slavnostní hostiny třikrát Boleslavovi muži vstali v přípravě na atentát a třikrát zas usedli. Bůh chtěl, aby připadl nový svátek na den 28.9., který ještě nikomu nebyl zasvěcen. A tak se také stalo.(Zajímavostí je, že zde se uvádí jako rok vraždy rok 929). Ráno když Václav pospíchal na vigilie vstoupil mu do cesty Boleslav. Václav mu děkoval za příjemné přijetí a pohostinnost. Boleslav však místo radosti tnul po bratrově hlavě. Václav mu meč vytrhl z ruky a pohodil vedle něj. Boleslav ve strachu přivolal družiníky, kteří nebohého Václava ubili.

Později Boleslav svého činu litoval a rozhodl, že nechá Václava přenést do Prahy, aby byl pohřben tam, kde vždy chtěl. Po cestě provedl Václav hned několik zázraků. První byl, že jeho tělo bylo opět zcela v pořádku, kromě rány od Boleslava. Další pak byl ten, že přenesl družinu, která ho vezla přes rozvodněnou řeku. Další Václavův zázrak zažil jistý frank. Zdálo se mu, že prý když dojde kamsi do Čech, že opět začne chodit. Až když se mu sen opakoval vícekrát rozhodl se pro cestu. U hrobu pak prosil Václava o milost a on jej vyslyšel. A odešel po svých. Mnohokrát se pak k Václavovi modlili vězni a on je několikrát vynesl ven z vězení. Jednou, když nevěřili hlídači, že je nepustil na svobodu on, vložili mu do rukou žhavé železo, aby s ním došel několik set metrů. A on neváhal chytil železo a odešel prý mnohem dále než po něm chtěli.

Na závěr bych si dovolil citaci z knihy, která svědčí o tom jak moc si Václava cenili již v tehdejší době. Navíc tyto věty se v díle objevují vícekrát.

Citace

Kdybych se tedy pokoušel obsáhnout svým perem všechny zázraky blahoslaveného mučedníka, které Hospodin skrze něho ukázati ráčil, dříve by se mi světla denního nedostávalo než stránek knihy.

A druhá citace je příkladem Václava příkladného křesťanství. I když mu šlo o život nechtěl zhřešit, ani byť by to byla sebeobraně. Hle, vidíš ty, jenž ses svým vlastním rozhodnutím zahubil, jako maličké zvířátko bych tě mohl svou rukou rozmáčknouti, ale daleka toho budiž ruka služebníka božího, aby se poskvrnila krví bratrovou.

Jazyk

Dílo je psáno v původním znění vytříbenou latinou. Její překlad do češtiny je ovšem občas poněkud kostrbatý až příliš archaický. Je jasné, že dílo musí být psáno ve starém slohu, v novém by působilo nepatřičně, avšak někde je potřeba číst i vícekrát, aby člověk pochopil. Dost často jsou využívána dlouhá souvětí, ve kterých se právě díky jazyku člověk zamotá. Ale jinak je dílo docela dobře srozumitelné a má docela spád.

Kdo byl Kristián

Strachkvas (Kristián) byl synem Boleslava I. a jeho manželky Biagoty. Své jméno dostal podle „strašného kvasu“, tedy podle toho, že se narodil v den zavraždění knížete Václava v době hostiny, údajně v noci z 27. na 28. září roku 935 (některé prameny uvádějí 929).

Otec Boleslav I. jej v důsledku pokání určil do kněžského stavu a poslal ho studovat do kláštera sv. Jimrama do Řezna, kde posléze složil Kristián – Strachkvas mnišské sliby. Zde také sepsal tzv. Kristiánovu legendu (Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily). Toto latinsky psané dílo se stalo jedním ze zakladních historických pramenů našich středověkých dějin a někdy se označuje jako první česká kronika. Strachkvas se měl stát nástupcem sv. Vojtěcha, ale při svěcení na pražského biskupa jej popadl záchvat a zemřel.

Odkazy na bibli

V celém díle se poměrně hojně vyskytují odkazy či přímo citace z bible. V této knížce je však vždy dobře oddělena citace z bible. Za okrajem je vždy odkaz na řádku ve kterém začíná citace a je zde i uvedeno na koho se autor odvolává-Matouš, Listy Římským atd. Ale vlastně celá legenda je odkazem na bibli, protože oslavuje křesťanský život a oslavuje boha a jeho stoupence. Má i trochu podobnou stavbu jako evangelia- život, zázraky, umučení.

Ze kdy pochází

V první generaci Národního Obrození byl legenda pokládána za podvrh ze 12–14.století. Tyto názory vyslovoval hlavně Josef Dobrovský(modrý abbé) a Dobner. V návaznosti a osvícenský kriticismus si klady otázky typu: Mohl být postaven most v Praze kolem roku 930(dřevěný). Chválil by latinsky píšící mnich slovanskou liturgii? Odpovědi se nabízely hlavně negativní.

První, kdo se pokusil legendu rehabilitovat byl historik Josef Pekař. Ale ten, protože byl považován za silně katolického nebyl vyslyšen. Navíc teze, že dílo je falsem, se hodilo i později komunistickému režimu, kterému se nehodilo to,že by církev měla takový vliv při utváření státu.

Avšak dnešní výzkumy se nakonec přiklánějí k autentičnosti díla. Jako důkazy se používají tyto teze: Rozlišování starých a nových Václavových zázraků(ve 12.stol. by je těžko někdo rozlišoval), v díle se také objevují délkové jednotky, které se používali právě koncem 10.stol. a pak se na ně víceméně zapomnělo. Avšak ne všechny informace musejí být pravdivé. Např. dnes se předpokládá,že k vraždě v Boleslavi došlo v roce 935 a ne 929.

Zdroje

Česká Knižnice(Středověké legendy o světcích) nakladatelství Lidové noviny, Záhady Českých Dějin(Co se skrývá pod povrchem historických událostí) nakladatelství Reader´s Digest Výběr, Internet-internetová encyklopedie Wikipedie.

Autor: Fíša

  • Počet přečtení: 15939x
  • Vytvořeno: 2007-06-03 20:19:13
  • Změněno: 2007-06-03 20:19:13

Komentáře ke článku

Počet příspěvků: 1, zvýraznění nových komentářů je možné pouze po přihlášení.

Nepřihlášený anonim :-)
1.10.08 18:57 09, >> reagovat

:-) ahoj je to
dobry ale trochu dl ouhy chtělo by to hlav ní myšlenku

Přidat příspěvek:


  • Používejte smajlíky, které se zobrazí jako obrázky: :-), :-(, ;-), :-D, 8-O, 8-), :-?, :-x, :-P, :-|, z obou stran nechte mezeru, aby mohly být rozpoznány.
  • Odkazy zapisujte jako "text odkazu":http://adresa.cz/ukoncena-mezerou
  • Případně se podívejte na rozšířenou syntaxi Texy!, stejně jako v článcích.