GJK 4.B 2008/2009
Nacházíš se tady: GJK 4.B > články > povídka č.2 - Prokletý
nepřihlášen

povídka č.2 - Prokletý

Jenom jsem to poopravil, aby tu nebyl odkaz

Byl prokletý, velmi dlouho, věděl to, i když nevěděl proč. Přes den měl tělo divokého kance, mohutného se silnými tesáky, přes noc pak dravec, zvláštní, inteligentní a nebezpečný. Byť ve zvířecím tělě, zmítán zvířecími instinkty a pudy, vždy myslel jako člověk. To ho drželo naživu a proto také vznikaly pověsti a legendy. A to bylo důvodem, proč jezdili do jeho lesa slavní a vyhlášení lovci. „Ještě nikdy mě nezranili víc než škrábancem“, říkal si vždy,“ měl bych být ostražitý, vždyť nadutost a pýcha už zabily kdekoho“. Často se mu v hlavě ozývala poslední slova, která zaslechl ještě jako člověk. „Přes den loven V noci vrahem Marně navždy Před mým prahem“ Posledním dvěma veršům nerozuměl. Nepamatoval si totiž ani kdo ho vlastně proklel. Už se blíží ráno, pomyslil si a naposled v této noci se protáhl jako kočka. To už se kolem něj zablesklo, najednou nestál na měkkých kočičích tlapách, ale měl v hubě kančí kly. „Přijdou dnes lovci?“..ptal se sám sebe. „Přijdou“, posledního půl roku to zkouší neustále. Sežral pár bukvic, vědom si toho, že do večera by nemusel nic jíst. Z prasečí perspektivy život vypadal jinak. Viděl v úhlu téměř 180ti stupňů to mu nejednou zachránilo život. Ale aby mohl něco detailně rozeznat, potřeboval hledět očima noci. Ozval se hlomoz, šustění prodírajících se těl a cinkání zbraní. Připravil se vyběhnout. Už takto zkrátil život nejednomu lovci, který byl příliš neopatrný. Jeho tesáky byly jak meče. Už jsou blízko, blesklo mu hlavou. Víc se přikrčil, aby ho nespatřili. Tak který z vás je nejmenší a nejlehčí? Trávil v této podobě tolik času, že si vypěstoval cit poznat velikost a sílu jednotlivých lovců. Byli snad deset metrů od něj když vyrazil. „Sakra“, pomyslel si, když zjistil proti komu běží. Vůbec nebyl malý a lehký, měl jen výjimečně lehký krok. A kopí. Zvíře – nezvíře se obratně vyhnulo jeho příliš dlouhé zbrani, jejíž majitel zjistil jaké to je, srazit se s více než dvoumetrákovou masou svalů a kostí. Bohužel už neměl čas o tom nikomu říct, neboť za pár minut zemřel s plícemi propíchnutými zlomenými žebry. Divočák si jen udělal další pomyslný vroubek a dál si s tím nelámal hlavu. Utekl jsem, zas. Mám já ale sakra velké štěstí. Tehdy ale netušil co ho čeká. Celý zbytek dne proběhl bez setkání s lovci. Až přišel západ slunce. Další záblesk, další změna. Teď byl zase tou smrtonosnou kočkou. Ohromnou, s velkými drápy a dlouhými zuby. Vydal se na lov. Zavětřil. Daněk, mladý a oslabený, asi shazuje paroží. Neslyšně se blížil k nebohé kořisti. V tom momentě se ozvalo zadrnčení. Ucítil příšernou bolest v boku. Ovládán zvířecími instinkty, zařval a utekl několika mohutnými skoky. Bolest se zvětšovala až byl nucen zastavit. Jasně, šíp. Trčel mezi žebry, zabodnutý alespoň do poloviny.

Jen díky proslulé kočičí ohebnosti na něj dosáhl, ale při pokusu vyndat svého trýznitele, se šíp přelomil, a špička zůstala uvnitř. A tak, byť zraněn, spěchal najít úkryt. Několikrát trochu zakroužil kvůli psům a stopám, ale nakonec ulehl ve vysoké a husté trávě. Ráno, již jako divočáka, ho bolest dosti netaktně upozornila, že rána je na svém místě. Pokusím se vstát, zabrumlal si pro sebe. Zvedl se, ale podlomily se mu nohy a upadl zpět do trávy. To nemá cenu, mohli by mě najít, napadlo ho a ulehl zpět. Nenašli ho. Probudil se až v noci aby zjistil že se rána zanítila. To je zlé, to je hodně špatné, říkal si v duchu. Ukrutně mu zakručelo v žaludku. A potřebuju se najíst, dodal. S takovým zraněním přece nemůžu lovit. A kůru ze stromů žrát nebudu. Z posledních sil ucítil jakýsi zápach. Ha, zdechlina. Potrava, jídlo. Rozum, nerozum, spořádal toho co se do něj vešlo. Odbelhal se zpátky do svého úkrytu. Motala se mu hlava. V noci se probudil a zvracel. Zemřel než se stihlo rozednít. Našli ho mrtvého, v lidském těle. Se šípem v boku a tělem zfialovělým od jedu nastraženého ve zdechlině. Tak zemřel Prokletý, otráven jak zvíře, postřelen ze zálohy, byť člověkem.

Autor: Kubýk L.

  • Počet přečtení: 3381x
  • Vytvořeno: 2006-01-05 22:47:59
  • Změněno: 2006-03-03 22:50:53

Komentáře ke článku

Počet příspěvků: 3, zvýraznění nových komentářů je možné pouze po přihlášení.

12.1.06 14:00 05, >> reagovat

docela povedené.Tenhle motiv je docela populární.

10.4.06 18:48 12, >> reagovat

Jo, hezký. Ale moh jsi tam ještě víc rozvést ty poslední dva verše kletby; jinak tam totiž byly na nic. :)

10.4.06 20:37 28, >> reagovat

Nebyly… K tomuhle lze napsat prolog

Přidat příspěvek:

Reakce na: Kubýk L. (nereagovat)


  • Používejte smajlíky, které se zobrazí jako obrázky: :-), :-(, ;-), :-D, 8-O, 8-), :-?, :-x, :-P, :-|, z obou stran nechte mezeru, aby mohly být rozpoznány.
  • Odkazy zapisujte jako "text odkazu":http://adresa.cz/ukoncena-mezerou
  • Případně se podívejte na rozšířenou syntaxi Texy!, stejně jako v článcích.