Povídka - Noc

Trocha lyričtější prózy

Noc, Temnota prochází všude… Tma stala se svrchovanou vládkyní se všemi svými pravidly, vrtochy i manýry. Nikomu nedává nic zadarmo. Poutníkům klade překážky, straší poutníky, nechává je setrvat v jejich panice. Naopak svým přátelům poskytuje úkryt, útočiště, nechává je spočinout, ne však navždy. Není však jenom krutá. Má smysl pro krásu. Každý, kdo i jednou zhlédne, musí jí vidět znovu a znovu. Obléká se do hvězdnatého pláště, přes který má rozpuštěny svoje havraní vlasy. Na krku nosívá proměnlivý náhrdelník. Náhrdelník naděje. Poutníkům poskočí srdce, když ho zahlédnou. Je totiž dobrou vůlí vládkyně Noci. Ukazuje cestu, je úlomkem světla uprostřed tmy. Ovšem Temnota je náladová. Často poutníkům i přátelům odmítá pohled na nejkrásnější náhrdelník na světě. Odepírá všem pohled na takovou krásu, jako je luna. Noc není jen krásná, plná šperků, leč je také mocná hudebnice. Krásou svých tónů, jimž může každý hudebník jen závidět, učarovala již spousty lidí. Ti lidé jsou poté jak její otroci. Vždy, když se Paní dostane k moci, vycházejí ven a obdivují její háv i její sametový hlas, který špitá do ucha všem, kteří jsou do ní zamilováni.

Ať jsou zlaté vlasy dnu sebezlatější, jeho háv sebeblankytnější a jeho jas příjemný jak letní vánek, Paní Noc bude vždy paní, jenž vládne lidské fantazii