Utrpení Ludmily mučednice

též Fuit in provincia Boemorum

(písemně téměř přesně odpovídá mluvené prezentaci)

děj legendy, informace o Ludmile
jazyk díla, ukázky
srovnání s žánrem legendy, závěr

1. děj legendy

Celou legendu jsem si rozdělil do několika částí, jakýchsi systematických celků, abychom se v tom lépe vyznali. V prvních třech kapitolách je jakýsi úvod k postavám, které se v ději objevují. První kapitola pojednává o sňatku knížete Bořivoje a Ludmily, kteří se nechali pokristianizovat, a tak Ludmila odložila své pohanské modly a denně projevovala úctu jedinému bohu.

Ludmila s Bořivojem měli dva syny, staršího Spytihněva, který záhy umírá a Vratislava, který po sobě zanechává choť Drahomiř, o které ještě bude řeč. V následujících čtyřech kapitolách je popsán Ludmilin život a jeho poslední chvilky. Drahomiř se tedy schází se svými rádci a jakoby posedlá ďáblem chce bojovat proti hodné Ludmile, neboť prý si od ní nechce nechat vládnout. Přestože se pokorná, věřící Ludmila vydává pryč z Pražského hradu na Tetín, Drahomiř proti ní zbrojí a nakonec k Tetínu přitáhne s vojáky.

V předtuše smrti si Ludmila necháva odsloužit mši od kněze Pavla, dále koná dobré skutky, pomáhá lidem, modlí se a celkově žije téměř jako světice. V sedmé kapitole vtrhnou do její ložnice vojáci a nemilosrdně jí vytáhnou z postele a chtějí ji zabít. Ona i v poslední chvíli projevuje svou dobrotu a jako poslední přání se ještě naposledy pomodlí.

U přesné příčiny její smrti bych se na okamžik zastavil. Sama Ludmila v této kapitole prosí vrahy, aby alespoň byla sťata, neboť prolitím krve by se z ní stala mučednice. Vrazi jí ale podle legendy uškrtí provazem, to jak asi víte je mírný zádrhel, neboť podle výtvarných děl je sv. Ludmila znázorněna s šátkem, který by právě také měl být tím škrtidlem.

V osmé kapitole nastává takový předěl, neboť legenda začíná mluvit o životu posmrtném. Ludmilino věrné služebnictvo, pro které byla Ludmila dobrou pastýřkou v jejich víře se na hradě značně vylekáno schází a svou pastýřku pohřbem odvezdává zemi. Bezbožní vrazi se mezitím navrátí do Prahy, kde vykládají s radostí Drahomiři o záhubě Ludmily.

Ďábel ovšem pošle na bezbožníky další zkázu, a tak Drahomiř zavraždí dva bratry, kteří ji původně pomáhali. V tom se dozví, že u hrobu sv. Ludmily se dějí všelijaké zázraky, tak se rozhodne, že nad místem postaví baziliku zasvěcenou archanděli Michalovi, především proto aby zázraky nebyly přisuzovány Ludmile. <font size=„2“>(ukázka)</font>

V 11. kapitole se posuneme o několik let, kdy si na svou babičku vzpomene kníže Václav a zjistí jak byla bohabojná a svatá. Nařídí důstojný přesun do Prahy, při přesunu se úkáže další zázrak, neboť tělo je úplně neporušeno. V Praze všichni děkují bohu a na příkaz Václava oslavují.

Při ukládání ostatků do nového umístění, nastane v kryptě problém se spodní vodou, jakmile je ale kostel vysvěcen biskupem řezenským, stane se další zázrak a Ludmila může nyní spočinout v suchu. Ještě bych podotkl, že nyní jsou Ludmiliny ostatky uloženy v kostele sv. Ludmily na Vinohradech, přesto že kostel byl vystavěn v 19.st. a Ludimla žila v letech 860 – 921.

Nakonec si přečteme další ukázku z prvního výročí uložení ostatků v Praze. Zde se objevuje další zázrak, kdy je člověk vyléčen ze svého postižení.

2. jazyk díla

Jak vidíte, ukázky jsou psány staročeským jazykem, používá se zde mnoho přechodníků, slova archaická, význačný je také přehozený pořádek slov ve větě. Rovněž se používají neobvyklá přirovnání a slovní spojení.

3. srovnání s žánrem legendy, závěr

Legenda Fuit, jak se též nazývá, což je odvozeno z prvních slov originálu, se trochu od žnáru legendy odlišuje. Nejsou zde vůbec popsány okolnosti narození, to může být dáno, tím, že nebyla křesťan, nebo se jen nedochovala. V ostatních aspektech žánr naplňuje. Panovnický rod hodného sv. Václava je glorifikován, skutky ze života i posmrtné jsou posány.

To by ode mne bylo vše k této legendě, nyní je prostor na případné dotazy.

I. příloha – ukázky z legendy Utrpení Ludmily mučednice

Kapitola 10

V týchž pak dnech u hrobu nejblaženější mučednice Ludmily spolupůsobením boží dobrotivosti zaskvěly se zásluhy jejích ctností. Neboť z jejího náhrobku se vylinul van zázračné vůně, překonávající líbeznost všelikých vonných látek; kromě toho za nejhlubšího ticha nočního třikrát čtyřikrát se zamihla před zrakem diváků četná světla loučí a svic, planoucích nebeskou září. Vše to nezůstalo tajno paní vražedkyni. Seznavši to byla poražena velikým strachem a nevěděla, co má činiti. Konečně obnovivši poradu s jedovatými rádci, poslala své služebníky na Tetín, kde leželo velebné tělo pohřbeno, a za úkol jim dala, aby dům blažené Ludmily nad jejím hrobem přestavěli na způsob baziliky; té pak propůjčila jméno ke cti blaženého archanděla Michala, aby zázračné znamení, jestliže by se nějaké budoucně objevilo, nebylo přičítáno zásluhám blažené mučednice, nýbrž spíše zásluhám svatých, jejichž ostatky se tam chovají. Když byla bazilika vystavěna, všechny, kteří tam vcházeli, přepadla posvátná hrůza, takže se neodvažovali jinak než s největší uctivostí tam vstupovati. Od té doby se na tomto místě objevilo mnoho přeslavných zázraků.

Kapitola 14

Když pak nadešel první výroční den přenesení svatých ostatků, ráčil Kristus k vyhlášení zásluh své služebnice způsobiti zvláštní zázrak. Podle křesťanského obyčeje oslavovati památku takových osob shromáždilo se toho dne kněžstvo. Bylo již po modlitbě a všichni zasedli pospolu, aby osvěžili tělo pokrmem. Tu jeden hošík, postižený a pokřivený tělesnou nemocí a nemohoucí vůbec vzhůru pohlédnouti, když před vchodem do baziliky, v níž odpočívá tělo vzácné paní, vzýval její zásluhy a moc Kristovu, byl napřímen a plně navrácen svému zdraví. Vidouce to přečetní shromáždění, pěli chválu Bohu, že skrze svou služebnici velebnou moc zjeviti ráčil, jemuž čest a sláva na věky věkův. Amen.