Pro mou kamarádku, která se chtěla zabít

Držela v ruce nůž. Pečlivě ho nabrousila, aby to nebolelo. Stála tam, a čekala, až se sama odhodlá. Byla rozhodnuta se zabít. Její kluk, kterého velmi milovala, jí řekl, že je konec, že už o ni nestojí. Že mu překáží. Že jí nechce. Pohádala se s matkou. Ta jí neustále peskovala.Takové známky, ve tvých letech, to já měla samé jedničky, a bůhví co ještě. A to se Amélie tolik snažila. Stála tam, v koupelně, s nožem v ruce. Půlka hlavy říkala, tak už to skonči, máš tu jenom trápení. Druhá volala, jakoby z dálky a slabě. Všechno se zas spraví. Pro jednoho kluka se svět nezbortí. Ježišmarjá, ty si tak blbá, to snad není možné, další pětka, prošel jí hlavou matčin křehotavý jekot. To je nádherná krajinka, ozval se zas učitel výtvarné výchovy. Já už tě nechci, nemiluji tě, už mi nevolej, běž pryč, slyšela svého milovaného. Do očí jí vyhrkly další slzy. A komu tím pomůžeš? Tvoje matka, přes to co říká, tě miluje a když se zabiješ… ozýval se pud sebezáchovy. Vzala nůž. Položila si ho na zápěstí. Chladná ocel jí zastudila. Chystala se říznout. Když v tom, zkolabovala. A zdál se jí sen. Stála uprostřed mostu . Na pilíři. Vedli odsud dvě cesty. Doleva a doprava. Nalevo byl polorozpadlý provazový most. Vpravo nebylo nic. Jen další pilíř, dost vzdálený. Podívala se dolů. Tam nebylo nic, jen černá tma. Náhle si uvědomila, že něco nese. Držela to v náručí. Malé dítě. Miminko.

Kam teď, ptala se sama sebe. Doprava můžu, ale spadnu a nevím co se mi stane. A co se stane dítěti. Přišla na okraj mostu, tisknouc dítě k sobě. Podívala se na tu vratkou a nepochybně špatnou konstrukci. Vstoupila na první příčku. Zavrzalo to. Lekla se a skočila zpět na pevnou zem. Sedla si a dumala. Měla zodpovědnost za dítě.To mimino je na mně závislé. Bojím se jít přes most. Dítě zahyne, a já taky. I když skočím, i když zůstanu. Dlouho stála před mostem. Rozhodovala se, připravovala. Musím jít, to dítě nezemře kvůli mně. Téměř se rozeběhla. Prvních pár krůčků se most kymácel a skřípal, ale pak už držel jako kamenný. Pak se probudila. Řekla jen: Už nikdy doprava. A zase usnula. Klidným spánkem.

Komentáře ke článku

Počet příspěvků: 15, zvýraznění nových komentářů je možné pouze po přihlášení.