Koloběžky - jak bylo

Dovolil bych si tímto článkem shrnout celé dění na koloběžkách, vypsat nějaké statistiky a výzvy do budoucna.

Aby někteří méně zasvěcení rozuměli, o čem je zde řeč, bavíme se o 24 hodinovém závodu na koloběžkách. Lidé z týmu jezdí na okruhu, na daném místě se střídají a mají za úkol ujet co nejvíc.
Všichni, jak jsme tam šli, jsme počítali s tím, že to nebude žádný med, ale co se nezkusí, to jako by nebylo, že? Závod sice začínal už v 17:00 ale my, jakožto noční várka jsme dorazili na místo okolo 8. hodiny. Proběhli jsme si trať, která nebyla nejkratší, ale byla naštěstí po relativní rovině. Během toho jsme ještě vtipkovali, ale to nás potom přešlo Tak jsme začali kroužit, naše výsledky nebyly nejlepší, ale pořád jsme se zlepšovali. Taky jsme k podivu všech ostatních rozbalili šachy a začali hrát. Od té doby jsme považováni za intelektuály, ačkoliv s původním návrhem šachů jsem přišel já a o mojí intelektualitě v skautu ještě nikdo neuvažoval (Intelektuální vsuvka: odehráli se dvě hlavní partie, Já s Bořkem proti Rudovi s Ivanem, kterou Bořek zeslonil a my prohráli a druhá, já proti Bořkovi, kdy jsem ho zahnal do kouta) Mezitím se stále jezdilo, drželi jsme se mezi 4. a 5. místem a chtěli se dotáhnout na 3. místo. Celou noc se makalo až do rána. Tak od 2:00 se už ani nic nehrálo a nejedlo, jenom čokoláda a sladké tyčinky, aby byla energie. V té době padla krize. Stačilo zaslechnout své jméno, a už jsme byli na prášky, že zase máme jet. Křik: „Platan“ už byl dost nenáviděný, toto slovo se totiž křičelo před předáváním pomyslného štafetového kolíku, aby další jezdec věděl, že se má připravit. Tehdy nás vysvobodili Michal s Vojtou, kteří se na nás (o půl třetí ráno) přijeli podívat na kolech z Bílé hory. Každý si zajel jedno kolo (Michal: 6min 30s; Voyta: 10min) a jeli zpátky domů. Chvíli po té, okolo půl páté nás opustil Pája. My(Já a Peťové) si mezitím odpočinuli a jezdili dál až asi do půl sedmé, kdy jsme vyrazili domů. Bořek šel rychle spát, páč mu o půl jedné odpoledne začínal trénink a v neděli brzo ráno závod. Druhý Peťa taky šel domů, protože už byl, aspoň co jsem slyšel, taky dobře vyřízený. Já jsem ještě s jedním skautem od nás vyrazil k domovu. Tak uprostřed cesty jsem měl pocit, že nedorazím domů. Chtělo se mi ale ukrutně spát. Jel jsem v metru, psal jsem smsku a najednou jsem usnul. Mobil mi vyklouzl z ruky a málem vypadl z metra do kolejiště, stáli jsme totiž na Vyšehradě. Podobným způsobem jsem usnul ještě asi stokrát, než jsem dorazil domů a svalil se do postele. Za 2,5 hodiny jsem vstal, pustil na sebe sprchu, nasnídal se a vyrazil na jinou akci. Z té jsem byl na půl cesty odvolán a tak jsem jel rovnou do Stromovky. Tam jsem přijel asi v 11 a hned jsem věděl, že je zle. Bylo nás tam šest a jeden měl odejít, před náma ještě zbývalo šest hodin ježdění. Obvolal jsem kde koho, jestli by nechtěl na chvíli přijít, Filda ani Vojta s Michalem se nechytili, tak jsme, všichni kompletně unavení, vzdali závod po 20 hodinách a 30ti minutách

Několik statistik Za čas strávený na dráze jsme ujeli 185 kol na okruhu dlouhém 2,4km. Tedy 444km. Jeli jsme průměrnou rychlostí 21km/h a průměrný čas okruhu byl okolo 7 minut. Zatím není na internetu, kolikátí jsme skončili, já osobně to tipuju na zhruba 8. místo, ačkoliv když jsme odcházeli, bylo to místo 5.

Výzva do budoucna: Chceme, aby nás příští rok bylo víc, abysme byli lépe organizovaní a myslím, že s takovou bysme mohli mít příští rok bronzovou medaili v kapse. Doufám, že nás příští rok bude víc. O tom, že to byla zábava není pochyb, můžete se zeptat všech účastníků

Za jakékoliv neobratné vyjádření, pitomosti a nesmysly se omlouvám, ty koloběžky mi zabily zbytky neuronů

P.S. Zaslechl jsem, že se každému z účastníků stala nějaká příhoda. Ivánek spadl s kolem do Berounky, Bořek dojel až 5. na závodě a Pája rozbil konvici. Nezbývá, než se pousmát, že mohlo být i hůř

Komentáře ke článku

Počet příspěvků: 6, zvýraznění nových komentářů je možné pouze po přihlášení.

Pája - profil

15.5.06 18:45 15, >> reagovat